Muži B – sezóna 2021/2022
Tato půlsezónní nebo sezónní hodnocení za béčko vždycky psal Blahoš Urbanec, ale po jeho konci během sezóny 2021/2022 to tentokrát zůstává na mně. Je to trochu delší čtení, ke konci i trochu osobní, ale když už se mám rozepsat, tak pořádně. Zvlášť, když béčko a dorost jsou jediné týmy, které o svých zápasech nebo sezónách na klubové stránky něco dávají…
Po dvou nedohraných sezónách kvůli pandemii koronovariu jsme konečně absolvovali kompletní soutěžní ročník. V poslední kompletní sezóně 2018/2019 jsme skončili pátí, jen šest bodů za Všestudy a Tišicemi, které skončily druhé a třetí s 56 body. Od té doby ale uplynulo hodně času a také se toho hodně změnilo.
V sezóně 2019/2020 se odehrál ještě podzim a byli jsme třetí, dál už se ale nehrálo. V další sezóně 2020/2021 se odehrálo dokonce jen sedm kol (v našem případě), některé týmy zvládly osm. Tenkrát jsme byli dvanáctí a za sedm zápasů vyhráli jen dvakrát.
Už tehdy bylo znát, že se z našeho týmu pomalu ale jistě stává torzo a stín dřívějšího béčka a dřívější party. S klidným srdcem můžeme říct, že tehdy jsme mohli být rádi, že soutěž byla ukončena a nemuseli jsme hrát o záchranu.
Jak vždy říkával Petr Hochmann „Tuhle sezónu budete mít fakt problémy a budete hrát o padáka“. Tak dlouho mu to nevycházelo a vždy jsme ho překvapili tím, že jsme dokázali hrát v první šestce, nebo i lépe, až se mu to konečně vyplnilo.
Tentokrát to před sezónou 2021/2022 ani říkat nemusel, když jsme všichni viděli, kolik nás bylo. Kdybychom mohli hrát mistráky už na začátku letní a zimní přípravy, asi bychom hráli o první místo, když vezmeme v potaz, kolik nás vždy je první dva týdny přípravného období. Ale nikdy to nevydrží, takže tréninky během sezóny, na které přišel jeden nebo dva hráči, nebyly výjimkou.
Když jsem v libišském béčku začínal v roce 2007, bylo nás tolik, že jsme neměli na tréninku dost míčů a rozlišováků, a před zápasem jsme nikdo neměli jistotu toho, že budeme v nominaci na zápas, natožpak místo v základní sestavě. I přes to, že hrajeme „jen“ okres. Hodně se změnilo a během sezóny 2021/2022, hlavně během jara, nás zůstalo šest nebo sedm tak nějak pravidelně chodících.
Podzim 2021
Podzimní část sezóny jsme začali výhrou 3:2 nad Dolními Beřkovicemi, když se nám povedlo otočit skóre i díky dvěma gólům Honzy Čepce z dorostu. Pak ale následovaly nakládačky ve Všestudech (2:8), doma se Mšenem (0:3) i Kostelcem (5:7) a na Pšovce (0:7). Sérii proher jsme zastavili v šestém kole výhrou 3:1 nad Vysokou i díky dvěma gólům Matouše Brabce, který už v Libiš nepůsobí.
Následovaly prohry v Tišicích po penaltách, doma s Čečelicemi (2:5), ale také výhra na penalty ve Vraňanech a doma vítězství 3:0 nad Počaply. V předposledním kole jsme nestačili doma v derby na Obříství i přesto, že v našem týmu nastoupilo pět hráčů A týmu. A na úplný závěr podzimu jsme vyhráli na penalty v Horních Beřkovicích, které v té době byly beznadějně poslední.
Už po podzimu bylo jasné, že na jaře budeme hrát o záchranu. Po podzimu navíc skončil po patnácti letech Blahoš Urbanec, který za béčko hrál i jej trénoval a o vše kolem mužstva se staral.
„Nevážil sis mě, po žních půjdeš k Turkovi.“
Nedivím se, že Blahoš skončil, trénovat a organizovat všechno bylo čím dál horší, složitější a na nervy náročnější. Řešit omluvy ze zápasů prakticky pár minut před srazem nebo před výkopem, to přestane bavit asi každého.
Jaro 2022
Po podzimní části, kdy už nás bylo málo, ukončil kariéru Radek Pilař. Na začátku jara se k němu přidal i Martin Novák. Oba v Libiši působili od druhé poloviny 90. let minulého století. Jsem rád, že jsme jim po posledním zápase dali aspoň nějakou drobnost a za béčko se s nimi spíš tak nějak formálně rozloučili, protože jinak jsou tak nějak pořád součástí týmu, i když nehrají zápasy.
Ztráty v našich řadách se ale dál stupňovaly. Postupně ze zdravotních či pracovních důvodů, nebo zkrátka z nezájmu chodit končili další – Martin Pazdera, oba brankáři David Chládek a Michal Škrna, Jakub Ryšlavý, podstatnou část sezóny musel vynechat i Filip Mündl, který snad bude zase zpátky hrát.
Během zimní přípravy jsme například dostali deset gólů od Bohnic, remizovali jsme v Řepíně, prohráli jsme s Kojeticemi. Dávalo se to dohromady těžko. Nakonec jsme do jara šli s novým trenérem Jaroslavem Reznerem. Ten to neměl od začátku jednoduché. Když nás bylo na tréninku jednou devět, byl to nejspíš rekord za poslední rok. Jaro jsme začali debaklem 0:7 v Dolních Beřkovicích. Poté jsme ale porazili doma Všestudy 3:1 a následovalo pět zápasů, ve kterých jsme uhráli remízy, ale následně pětkrát prohráli po penaltách.
Tuhle sérii uťala až jasná prohra 0:6 v Čečelicích. Naštěstí jsme ale vyhráli domácí zápasy s Vraňany a Vojkovicemi, vyhráli na penalty v Počaplech a i přes prohru v Obříství jsme nakonec zachráněni. Konečné 9. místo je s ohledem na náš počet prakticky zázrakem. Nebýt hráčů dorostu a A týmu, béčko by se nezachránilo, protože by nemělo, s kým odehrát zápasy. Díky všem, kdo z dorostu a z A týmu šel za béčko hrát bez ohledu na to, zda měl zápas za svůj hlavní tým už za sebou, nebo před sebou. Pokud bychom neměli možnost tým doplnit, mohli jsme to zabalit už po podzimu.
Během sezóny jsme dali 55 gólů a inkasovali jsme 76. Není to nejhorší obrana ze všech týmů soutěže, ale tento počet inkasovaných gólů je nejhorší bilancí za celé mé působení v béčku za posledních patnáct let. Historie webu vysledky.com sahá do sezóny 2004/2005 a pokud projdu všechny sezóny zpětně až do této, tak béčko nikdy takový počet gólů neinkasovalo.
Vladimír Stibora byl naším nejlepším střelcem s 11 góly v sezóně, stačilo mu k tomu odehrát 794 minut.
- 11 gólů: Stibora
- 5 gólů: Rezner, Vetešník
- 4 góly: Čepec, Dobrovolný, Eisner
- 3 góly: Brabec, Khornauli
- 2 góly: Brdlík, Pazdera, Přibyl, Tylšar
- 1 gól: Dušek, Kocourek, Lohoyda, Mlejnek, Mündl M., Ryšlavý J., Šandor, Truong
Celkem do zápasů v dresu béčka napříč hráči z dorostu, béčka a áčka zasáhlo 56 lidí. Níže najdete pět hráčů, kteří odehráli nejvíce minut. Paradoxně i přes to, že jsem na jaře vynechával některé venkovní zápasy, odehrál jsem nejvíc ze všech.
- Ondřej Eisner – 1770 minut (20 startů)
- Lukáš Svoboda – 1611 minut (18 startů)
- Patrik Brdlík – 1488 minut (20 startů)
- Michal Hádek – 1427 minut (17 startů)
- Nikolozi Khornauli – 1382 minut (15 startů)
Závěrem…
Když jsem výše psal o tom, kdo všechno za poslední dobu v našem týmu skončil, nebyl to kompletní výčet. Částečně i kvůli tomu, že bych možná na někoho i zapomněl. A je samozřejmě možné, že další budou následovat, pokud se nic nezmění.
Poslední zápas s Horními Beřkovicemi byl s největší pravděpodobností také posledním zápasem Michala Hádka v našem dresu. A na toho bych určitě zapomenout nechtěl 💙🤍
Ten během jarní části sezóny stíhal za béčko hrát v poli i chytat, což zvládl i za áčko v divizi, a zároveň se věnoval trénování mládeže. Takových lidí by si měl vesnický klub, jakým náš oddíl je, vážit, předbíhat si je a vytvářet jim potřebné podmínky. Ne je od sebe odhánět buranským chováním. Zvlášť když tu působil s různými přestávkami 20 let.
Pokud pan Vávra z pozice předsedy oddílu a Tělovýchovné jednoty v rozhovoru pro Mělnický deník před časem uvedl, že „Někteří kluci z béčka se zbytečně odtrhávají od libišského fotbalu.“, (citace z rozhovoru ZDE), tak to působí víc než úsměvně. A to jsem použil hodně jemné vyjádření. Proč, když hrajeme proti Tišicím, tak v jejich dresu jsou chlapi bydlící v Libiši? Proč nechtějí hrát za Libiš? Proč kluci/chlapi žijící pár kroků od hřiště radši jezdí hrát do okolních vesnic? Proč vyháníme Libišáky z našich týmů? Ať už hráče nebo trenéry? Akorát ubližujeme a škodíme sami sobě.
Myslím, že by bylo lepší vyřešit pár základních otázek, než vynášet do regionálních novin tupou frázi nebo zavádějící informaci typu „Bavilo ho to. Přistěhoval se, začal hrát a pak se z něj stal trenér. Má to teď snad nějak složité s prací.“ Kdyby mi někdo oznámil, že po patnácti letech končí s hraním a trénováním jednoho z mého týmu, tak bych se asi snažil najít ten pravý důvod, co za tím je, než si vymyslel svou vlastní verzi a dál se o to nestaral.
Sám nevím, jestli budu dál pokračovat, ale v nějakém omezeném režimu asi ano. V srpnu tohoto roku to bude 15 let, kdy jsem začal za béčko hrát. V týmu už není nikdo, kdo by v něm byl tehdy v roce 2007, kdy jsem do Libiše přišel. Všichni skončili, případně hrají jinde, protože z různých důvodů v Libiši hrát nechtěli a nechtějí. Mám to tu rád, i když nejsem místní od narození. Poslední rok byl katastrofální, ale můžeme si za to všichni v klubu sami. Žádná strategie, žádný cíl, nic. Jen to zase na další rok „upytlíkovat“ a pak se uvidí. Dokud se tohle nezmění, nic moc se nezlepší bez ohledu na tým nebo kategorii.
Do B týmu se v létě posouvají dorostenci, což je v podstatě jediná možnost, jak pokračovat v činnosti B týmu. Mužstvo je potřeba vytvořit v podstatě od začátku a můžeme jen doufat, že se to povede. Myslím, že můžu mluvit i za ostatní, že dveře do týmu nemá zavřené nikdo, takže se může do přípravy připojit v podstatě kdokoliv i z těch, kdo v poslední době skončil. Kdybych v podobné tabulce s výsledky mohl v příští sezóně udělat o pár zelených koleček víc, bude to určitě příjemnější.
Hezké léto všem.
Ondřej Eisner